Cítím v kostech, že tento páteční večer bude stát za to. Grilovačky u Jirky nikdy nebyly nějak
zvlášť nudné, ale tentokrát jde i ON.
Ptáš se kdo? ON … Ondřej, objekt mých představ. Jeho výška, statné tělo a zelenomodré oči
těžko neupoutají pozornost většiny žen. Vsadila bych se, že se na něj stojí fronty. Jaká je asi
šance, že bych se mu mohla líbit zrovna já, maličká drobná kudrnatá blondýnka?
Vytáhla jsem ty nejlepší a nejvíc hot kousky ze svého šatníku, rozuměj tím černou džínovou
sukni a pastelově růžovou saténovou košili, doplnila je novým černým krajkovým prádlem
z Intimissimi. které nechám vykukovat z pod košile. Páskové černé sandály na malém
podpatku jsou samozřejmostí při mých sto šedesáti dvou centimetrech.
„Sakra, to už je tolik hodin?“
„Ťuk ťuk.“ „Sáro, už letím.“
„Ahoj Viky, tobě to zase trvá. Nejsi ostříhaná? Nebo se Ti ty kudrliny zkroutily zase o něco
víc?“
„Ty žijí svůj vlastní život. Jsi tu zase o deset minut dřív! Už máš žízeň, že?“
Sára je moje nejlepší přítelkyně, na rozdíl ode mě byla obdařena krásnou štíhlou postavou
s dlouhýma nohama, přirozenýma trojkama a tmavými hustými vlasy do půli zad. Jejím
největším mínusem je bohužel láska k alkoholu a k Jirkově přítelkyni Petře.
„Tak už pojď! Těšíš se, až uvidíš Ondru?“
„Těším a netěším. Bolí mě, když vím, že u něj nemám sebemenší šanci.“
„Viky, to nikdy nemůžeš vědět. Vidím, že je mezi vámi zvláštní přitažlivost, to napětí by se
totiž dalo krájet, když jste poblíž sebe. Vnímáme to všichni, Petra, Jirka, Matěj a dokonce i
Lenka.“
„Čau lidi, tak jsme tu!“
„ Sáro, ahoj, pojď sem, ať Tě můžu přivítat.“ Petra obejmula Sáru a vlepila jí pusu na obě
tváře, jak je ve zvyku mezi námi holkami, když se setkáme.
„P-p-petro! Ahoj!“
„Viktorie“
„Ondro“ pozdravila jsem.
Rozhodně musím zachovat chladnou hlavu, když už v mým břiše právě odstartovaly motýlí
závody. Nesmím moc pít, abych se neztrapnila, a nebo ze sebe nevyblila nějakou blbost, jako
posledně. Poslední akce se moc nevydařila, neboť mám dvě třetiny večera v mlze. Vrací se mi
jen střípky, byla jsem zlitá jako dělo.
„Jak se daří Diegovi?“ Otázkou na jeho psího miláčka snad nic nepokazím.
„Má klidový řežim, ale noha se rychle hojí, tak snad stihneme v říinu canicrossové závody
v Hradci.“
„Určitě, to je daleko, tři měsíce může ještě odpočívat.“
„Viky, chci Ti někoho představit.“ houknul na mě Jirka.
„Tohle je Leoš, čerstvě rozvedený, bezdětný a úspěšný podnikatel. Viky je svobodná
nezadaná krásná ženská, která furt čeká na svého prince. Tak tady jednoho, Viky, máš.“
„Díky Jirko, trapněji už se cítit nemůžu.“
„Moc mě těší, Leoši.“
„Mimojiné, Viky je taky podnikatelka a majitelka firmy.“ dodal Jirka.
„Díky, Jirko!“
„Viky, co piješ? Můžu Ti namíchat drink?“ nabídl se Leoš.
Né, že bych nečekala, že se na mě Ondřej za celý večer ani nepodívá. Tak ať si trhne, musím
ho dostat z hlavy jednou pro vždy a navždy. Čekají mě muka, potlačit tu touhu po něm
nebude vůbec jednoduchý. Ale čekat na něco, co nepřijde? Je to taky jistý způsob utrpení.
Tak co je vlastně lepší?
Po třetím ginu s tonikem jsem příjemně uvolněná, opadlo ze mě největší napětí. Je vidět, že
se nejspíš Leošovi trochu líbím, je moc milý a hezky se mi s ním povídá, ale není tam TO. Moc
jsem si přála, aby mě Leoš alespoň trošku přitahoval. Zdá se ale, že srdce mluví víc než jasně.
Kéž by bylo snadné poslechnout rozum.
„Je to už pěknou řádku let, co jsem něco tak dětinského navrhnul, ale nezahrajeme si
flašku?“ navrhnul Jirka po asi osmém pivě.
„Jsem pro. Co ty, Viktorie?“ zeptal se Ondra.
Málem jsem vyprskla gin, který se mi právě rozléval na jazyku.
„Taky jsem pro!“
„No tos tomu teda dala, Viktorie! Po pátém drinku jsi už superhrdinka, že?“ létalo mi hlavou.
„Tak už začneme?“ zeptala se Sára nedočkavě.
Ta holka prostě miluje maléry.
„Točím první.“ nabídnul se Matěj.
„Cha, Sáro, otázka nebo úkol? A podotýkám, že když nesplníš ani jedno, musíš si sundat kus
oblečení a koukám, že sis toho dneska na sebe moc nevzala.“ ušklíbnul se Matěj.
„Úkol.“ Sára měla jasno.
„Budeš se líbat s Petrou po dobu 30 vteřin.“ Matěj měl též jasno.
Sára se pomalu nahnula k Petře, která ovšem dost znervózněla. Jiří byl napjatý, jak kšandy u
kalhot, ale bylo vidět, jak moc se těší až uvidí krouživé pohyby jazyku jeho milované Petry
s kočkou, jako je Sára. Chvílemi mi až přišlo, že by se k těm dvou nejraději připojil. Smůla Jiří,
úkol je úkol a nikoho navíc nezahrnoval.
Úspěšně jsem se vyhýbala hrdlu roztočené láhve asi sedm kol, stejně tak Ondřej.
Alkohol nám už pomalu docházel díky splávku, kterým Sára disponuje. Ale všichni jsme byli
tak uvolnění, že někteří jedinci se odebrali domů. Ale pro moje neštěstí Ondřej zůstal.
„Tak teď točím já.“ Jirka roztočil láhev, která ukázala na NĚJ. Na Ondru.
A bylo to tady, moment, na který jsem čekala tak dlouho a zároveň se ho bála.
„Ondřeji, zdá se mi, že je Viky nějak moc oblečená. Tvůj úkol zní jasně, košile dolů a sukně
taky, necháš ji jen spodní prádlo.“ Jirka už ani neztrácel čas, aby se zeptal, zda to bude otázka
nebo úkol.
„A abys to neměl tak jednoduché, vyber místo na jejím těle, které políbíš. Kterékoliv!“
Zvídavě upřel Jirka svůj pohled na mě.
Než jsem stačila cokoliv říct, zeptal se mě Ondra.
„Zvládneš to? Klidně si sundám tričko, pokud bys chtěla couvnout.“
Couvnout? Vážně to řekl? No tak na to zapomeňte, pane! Superhrdinka Viktorie právě
nasadila brnění s maskou a je připravena vyrazit do boje.
„Zvládnu to, v pohodě.“ odsekla jsem.
„Jiří, dovol mi svůj úkol splnit v soukromí pokoje pro hosty. Viky by určitě bylo příjemnější,
kdybyste na ni necivěli jak hladoví supi.“ zeptal se Ondřej Jirky.
„Fajn. Pokud to Viky bude příjemnější.“ souhlasil.
Vážně Ondřeji? V soukromí? Určitě chce vycouvat, ale ze mě udělal chudinku stydlivku a sám
z toho opět vyjde jako frajer.
Chytl mě za ruku a táhnul přes půlku domu do pokoje pro hosty. Ani jsem se nestačila
vzpamatovat a stála jsem tam jen já a ON.
Ubezpečil se, že zavřel dveře a přistoupil ke mně.
Pokračování příště na … Erotický blog.…